Sraz v Řevnicích mýma očima

Už několik dnů je za námi další „velký“ sraz.

Věci mám uklizené, agendu ukončenou, tak mi dovolte pár slov o srazu, tak, jak jsem ho vnímala já.

Tento sraz, ač byl naplánován od února, byl zveřejněn ze známých důvodů pouhých 14 dnů před jeho konáním. Za tu dobu jsem musela zvládnout celou jeho přípravu, srazovými infomaily počínaje, přes platby, nakoupení – nachystání věcí, potravin a finálním zabalením konče. Jindy na to všechno mám minimálně měsíc času. Čtrnáctidenní termín byl tak šibeniční, že jsem měla strach, že na sraz přijede málo lidí, protože jakmile byl sraz vymazán z minulého webu, hodně lidí ho mělo za zrušený a naplánovali si srazový víkend pochopitelně jinak.

Tak Vám chci moc poděkovat, že jste nám věřili, že sraz bude, a také přijeli. Opět jste mě přesvědčili, jak jste úžasní lidé. Ne proto, že jste přijeli, ale proto, že držíte pohromadě, že si umíte vzájemně pomáhat, když je třeba, být k sobě otevření a tolerantní, že jste ochotni přiložit ruku k dílu, že se nebojíte práce pro ostatní a neptáte se co za to. Tohle se vidí málokdy, já Vám za to děkuju a jsem na Vás všechny moc hrdá.

Na srazu jsem tentokrát vynechala svůj pověstný „proslov“. Samozřejmě, většina ví, jak to na srazech chodí a také vše, co Vám povídám, je v psané podobě vyvěšené na viditelném místě. Ale… Nepřivítala jsem Vás, tak jako pokaždé, nepopřála Vám krásné prožití srazu, neřekla jsem, kde najdete pokrývky, nezeptala jsem se, zdali máte všichni povlečení a nepřipomenula, že je třeba souhlasit písemně s publikováním fotek, že je důležité v neděli uklidit chatky a vynést odpadky a další organizační věci zůstaly nevyřčené. Proslov se nekonal, protože se jeden stůl trhnul od ostatních a na tak velké neozvučené ploše bych musela příliš křičet, aby všichni slyšeli, co slyšet mají.

Mrzelo mě, že jsme rozdělení. Měla jsem za to, že je po těch dvaceti srazech už zcela jasné, že naše srazy jsou nekuřácké a to, že v areálu vyčleníme místo ke kouření, je naše dobrá vůle, nikoliv povinnost. V kuřáckém koutku si kuřáci mají možnost zapálit. Koutek je volen tak, abychom kuřáky od nás neseparovali, ale také tak, aby kouř od nich nevál pod nos nekuřákům. Nesmíme zapomínat na to, že jezdíme do dětských táborů a tam je striktně kouření zakázáno v celém areálu. Tak to, že kuřákům umožníme, aby se své záliby nemuseli vzdát a chodit kouřit na sousední pozemek, by mělo být vykompenzováno tím, že budou respektovat to, co organizátoři řeknou.

Na srazu je svoboda. Na to, že lidem nepřikazujeme co, jak a kdy musí dělat, na to jsme náležitě pyšní. Povinného není nic, jak jste se sami mnohokráte přesvědčili, jen časy k jídlu. Jediné na čem trváme je to, že kouřit ano, ale nedělat si z kuřáckého koutku zabydlené pohodlné separé po celou dobu srazu. Opravdu žádáme tak mnoho, když trváme na dodržení dvou jednoduchých pravidel? Pro mě je velmi složité něco lidem sdělovat, když jsou rozprchlí na několika místech. Udělám pro spokojenost lidí maximum, tak mi prosím tu organizaci a snahu o zdárný průběh nenarušujte tím, že nebudete respektovat organizační pokyny. Ty jsou pro dobro všech, ne proto, že bych měla potřebu prosazovat nesmyslné požadavky. Na to jsou na světě jiní machři. Faktem je – a proslov není prioritní důvod – že chceme, aby účastníci byli pospolu, ne aby jeden stůl kuřáků byl 20 metrů od ostatních. Ono to jedním stolem začíná a pokračuje to tímto způsobem: nekuřáci, kterým puch z kouře nevadí, si chtějí pokecat s kuřáky. Přisednou si ke kuřáckému stolu. Posléze je u stolu halda lidí, a když je tam veselo a smích, přijdou i nekuřáci, kterým puch vadí. Ale ti to neřeknou přímo, protože chtějí také být tam, kde je živo. A po straně a po sraze nadávají, že jsme opět nezvládli zabezpečit nekuřácký sraz, protože museli čichat kouř a páchne jim oblečení.

Sraz jinak hodnotím velmi kladně. V organizačním  týmu mám skvělé lidi a i jim patří velký dík za práci pro účastníky srazu. Marcelka a Jirka měli uvařeno na čas a chutně. Jsou opravdu dobře sehraná dvojka. Velmi oceňuji Luďka a Michala za přípravu dřeva na táborák. Uznání také patří Ivě a Vláďovi za skvěle zvládnutý Bazárek, Zdeňkovi za naprosto perfektní diskotéku a všem pomocníkům při vaření a při umývání nádobí. Podílíte se na práci na srazu a já Vám za to moc děkuji.

Ještě dlužím poděkování našim sponzorům za dárky na výhry. Madam Anett a Latex Vogue nám věnovali spoustu věcí, kterými jsem podělila soutěžící. Sponzorům děkuji a vše, co mi dali, jsem rozdala. Věřím, že obdarovaným se dárky líbily.

Díky také soutěžícím. Poskytli jste hodně zábavy a dobré nálady, ač bylo horko, vrhli jste se aktivně do soutěží. Ban(n)ánový tanec a hod syrovým vejcem budou pro mě dlouho nezapomenutelnými zážitky. 🙂

Dort od kámošky Jarky byl velmi dobrý. Svědčí o tom i to, že byl rychle zkonzumován a na mě nezbyl ani kousek.  🙁

Na srazu jsme byli po uplynulých událostech všichni Nováčky. Takže když Nováčci, tak nová placka. Kdo si ji nevzal, dostane ji příště. A kdo Spí s nepřítelem? Přece všichni – v jednom areálu. 🙂

Tak na viděnou na podzimním srazu. Tentokrát bude včas vyvěšen.

Mějte moc fajn léto.