Hudba na srazech

(Toto vlákno jsem vytvořil pro případnou možnost košatějšího komentování problematiky hudebních produkcí na srazech, vzniklého z diskuze na stránce 28. srazu.)

(Pokračování ze stránky http://www.sommers.cz/?p=1534, k tématu československé předlistopadové hudby, Michal David a spol.)

—

Především budiž řečeno, že hudba je vysoce subjektivní záležitost. To znamená, že je naprosto zásadním způsobem závislá na tom kterém subjektu (člověk), který ho vytváří nebo vnímá. Dva názory na hudbu proto nebudou stejné, a někdy dokonce ani názory stejného člověka v různém okamžiku (například po druhém a šestém pivu)! 🙂

—

Michala Davida osobně nemám rád, protože lezl do zadku komunistům. Spartakiádní písnička Krásný úděl asi hovoří za vše. Jako občasná recese vedle „Jede, jede mašinka“ a „Šenkýřky“ asi ok, ale denně (ani týdně) to nemusím. Podobně jako další ikony československého popu – K. Gotta, H. Vondráčkovou (pro neznalý východní blok okopírovanou Barbaru Streisand – důkaz je zde: Barbra Streisand – Woman In Love Video – https://www.youtube.com/watch?v=CzQPJy8Q6qE), která díky svému podobnému hlasovému rejstříku z nedostatku jejich lepší příležitosti musela v československu kouřit péro soudruhům z Ústředního výboru). U Gotta se několik písní dotýká mého pojetí umělecké úrovně, bohužel kvůli tragickým textům je pro mě 97% repertoáru od dospělosti pod hranicí poslouchatelnosti, protože text u písně obecně nedokážu nevnímat (není-li zrovna v angličtině). Pěvecké schopnosti jsou samostatná kapitola, kdyby se Gott nevydal plytkou cestou populární hudby, mohl z něho být slušný operní tenor.

Ještě z éry socialismu, ve které jsem strávil první dekádu svého života, mám z neznámě sentimentálního důvodu rád některé písníčky H. Zagorové, P. Kotvalda (neplést s Gottwaldem), D. Jandy. Můj hudební vkus si je vyvolil už když mi bylo 5 let, tedy emocionálně založenou duší dítěte, ve větším celku ignorující text, a jak jsem zjistil, líbí se mi dosud, přestože k nim dokážu být kritický. To opět neznamená, že bych je chtěl poslouchat denně. Samozřejmě příležitostně „snesu“ méně progresivní větev československé hudby typu Matuška, Hegerová, Kubišová, Bobek, Petr Janda, M. Rottrová, Lenka Filipová, a další (jejichž písně se většinou opíraly o zajímavější texty, jazykově nepokulhávající, navíc nezřídka hudebně a celkově původní, a ani interpretace není rozhodně špatná).

Existuje určitě i některá mnohem alternativnější hudba z předlistopadové éry, která se do mého zorného pole nikdy ani nedostala (v 90. letech jsem byl jako puberťák odkojen produkcí ze státního i komerčního rádia, které hrály už pouze omezený, nové době opět nějakým způsobem poplatný výběr z čs. hudebního fondu – setrvačná hudební dramaturgie Československého a ještě i Českého rozhlasu je příslovečně známa). S příchodem internetu, YTube, atd. se možnost toho, co poslouchat, změnila natolik, že už vpodstatě ani nevím, jestli mám nějaký hudební vkus. Beru to, co mi nabízí vyhledávač, a (možná k mojí škodě i bohužel) se mi to nezřídka i líbí.

Kromě toho z čs. hudby nepohrdnu folkem (typu Nohavica, který se mi po mnoha letech zprotivil až po té, co přijal státní vyznamenání od našeho pana kundaprezidenta), Karel Kryl je samostatný hudební žánr vůbec, jako hudba k opravdu veselé zábavě asi zrovna moc vyhovovat nebude. Ve svých romantických letech jsem si rád „ujel“ na Nedvědech a Spiritual kvintetu. Pro jejich zvláštní sentiment jim dokážu tolerovat i lehce znásilněnou češtinu a to, že Zdenka Tichotová mečí jako koza. Každý jsme nějaký, ani já nemám obě oči stejně daleko od nosu.

Je celkem dost věcí a stylů, které jsem ochotný poslouchat (jazz, metal, lounge, elektronická taneční hudba, klasika, a mnohé další). Upřednostním v každém žánru umělce a skladby, které prokázaly, že jsou ve svém oboru dále, než zbytek. Jsem už prostě takový. Většinu toho, co existuje, si stejně nikdy nestihnu pustit, včetně těch nejskvělejších ze zapomenutých nebo vůbec nenalezených věcí (jako zvláštní úkaz tohoto druhu uvedu za všechny Orendu Fink, která mě před několika lety hodně zaujala (Orenda Fink – Ace Of Cups – https://www.youtube.com/watch?v=B5xsoR3tvS4, You Can Be Loved – https://www.youtube.com/watch?v=XbAG_hCrhw4). Fink – Why Is The Night Sad? – https://www.youtube.com/watch?v=bzymqFNhPu4 – mohlo by se líbit Ježkovi (dáma vydává i na vinylu, řekl bych, že zvuková zajímavost některých jejích skladeb to ospravedlňuje).

To, co se komu v dané chvíli líbí, záleží na velikém množství faktorů (jeho obecné psychické založení, momentální rozpoložení, množina hudby, se kterou se vůbec kdy setkal, praxe kterou má s poslechem určitými způsoby – rockový koncert, sluchátka v metru, sluchátka doma na gauči, poslech ve zvukovém studiu, to zda je/není také aktivní muzikant, možnosti jeho sluchu a zdravotní omezení, jeho způsob chápání, myšlení a cítění – inteligence rozumět umělcovu záměru), svoji roli hraje i příležitost – na diskotéce se opravdu nedá dost dobře tančit na Čtvero ročních období, stejně tak Rihanna u táboráku je trochu „mimo“.

Buďme k sobě tolerantní.

—

Za mě osobně – Michala Davida nanejvýš ve stopovém množství, asi jako očkování.

Když už něco ze socialismu 80. let, tak Přemečkovi P. Kotvalda (pár písniček je docela poctivé disco, které milovníky svého žánru potěší, snad by naurazily ani dnešní káčátka!):

Milujem se čím dál víc

Pojď mě líbat

(omluvte horší kvalitu)

„…pojď mě trápit, ať nejsem sám…“ 😉

Pro náročnější potom:

Ayumi Hamasaki – Rule [PV]

(dělám si srandu)

nebo Carminu Buranu. Konec. 🙂

Excalibur • O Fortuna – Carmina Burana • Carl Orff

Amadeus • Rondo Alla Turca • Wolfgang Amadeus Mozart

Na naše srazy už trochu moc, ne? 🙂

Lidi – Mějte se rádi! Rozšiřujeme své hudební obzory, hlavně o nové a nám dosud neznámé pecky! 🙂